Když se někomu zmíním, že vedu lekce cvičení po porodu, setkávám se s údivem i nadšením. Obojí je ze stejného důvodu. Buď se maminky bojí, nebo se těší na pořádnou dřinu. Představí si skoky přes švihadlo, běh, trampolíny, sklapovačky a podobné cviky… Bohužel ani já jsem nebyla jiná.

Každá z nás chce být v rekordním čase pokud možno v ještě lepší kondici než před těhotenstvím a udělá pro to naprosto cokoliv. Málokdo ale ví, že si tím může naopak ublížit. Pokud totiž po porodu zůstane diastáza, případně inkontinence, měly bychom se právě těmto cvikům vyhnout.

Diastáza je rozestup břišních svalů. V těhotenství se bříško uvolní, svaly rozestoupí, aby miminko mělo dostatek místa. V průběhu šestinedělí by se svaly měly vrátit do původní polohy, což se ale bohužel ve velkém množství případů nestane a rozestup zůstane. Pokud navíc začneme cvičit cviky na posilování přímého břišního svalstva, diastázu si zafixujeme a její navrácení do původní polohy se tím zkomplikuje a prodlouží.

Většina maminek nemá ani ponětí, že cvičením svému pasu nepomůže a až když se bříško cvičením dlouhodobě nemění nebo se ještě zvětší, začnou bolet záda, případně se objeví „stříška“, teprve začnou pátrat po příčině jejich problémů. Ženy si totiž myslí, že diastáza není problém hubených maminek, případně, že pokud na bříšku „stříška“ nemají, diastáza se jich netýká.

Já osobně vidím největší problém v malé informovanosti ze strany lékařů, a to jak na oddělení šestinedělí, tak u gynekologa na následné poporodní prohlídce. Mně osobně rozestup nikdo nekontroloval. Další variantou je, že některé maminky v porodnici dostanou stručný popis pár cviků, které by měly po porodu cvičit. Chybí ale informace, jak tyto cviky provádět správně a hlavně PROČ je tak důležité s tímto cvičením začít co nejdříve. A pro mě to úplně nejdůležitější – čemu se po porodu naprosto vyhnout. Když maminka dostane seznam cviků, které potom nedodržuje, je jedna věc. Jestliže mamince nikdo neřekne, že nesmí posilovat přímé břišní svaly a ona se brzy po porodu vrhne na různé výzvy nebo populární video tréninky dostupné na internetu, jí ublíží ještě mnohem víc.

 

Co tedy dělat?

Ideální je naučit se cviky na pánevní dno a core (střed těla) už před otěhotněním a cvičit je i během celého těhotenství.

Po porodu začnete cvičit tyto cviky co nejdříve (po vaginálním porodu druhý den, po císařském řezu šestý den od porodu), po ukončeném šestinedělí se necháte vyšetřit od gynekologa, fyzioterapeuta či trenéra (který má na tuto problematiku specializaci) a zjistíte si, jak na tom vaše pánevní dno i břicho je a zda můžete cvičit, nebo naopak nesmíte.

Jste těsně před porodem a zmíněné informace jsou pro vás zcela nové? Užijte si zbytek těhotenství v klidu! Není totiž vhodné začínat s tímto cvičením v průběhu těhotenství, pokud tělo na podobné cviky nebylo zvyklé už předtím. Soustřeďte se v šestinedělí na sebe a na své miminko. Odpočívejte, choďte na procházky a dejte tělu možnost, ať se s porodem vyrovná pomaličku samo. Až po ukončeném šestinedělí podle kontroly začněte případně hledat pomoc.

 

Co mám tedy cvičit? Jak rychle uvidím výsledky?

… to jsou nejčastější otázky. Obojí je velice individuální. Já na tréninku dávám maminkám vyplnit nejdříve dotazník a vyzpovídám je, abych o nich zjistila co nejvíc informací. Poté řešíme základní věci jako dýchání, zvedání věcí (dětí) během jejich dne, postoj, jak si lehat a zvedat se z postele nebo podložky, následně začneme cviky, které jsou náročné především na soustředění. Některé cviky nejdou na první pohled vůbec vidět. Vypadá to, že se prostě válíme na zemi, relaxujeme a přitom hluboké svaly pracují na plné obrátky. Nejtěžší u takového cvičení je „vypnout“, uvolnit se a plně vnímat své tělo. Výsledky se dostavují u každého jinak, proto u někoho může trvat náprava pár měsíců, ale třeba i 1-3 roky.

Máte diastázu a budete dál cvičit nevhodné cviky?

Bříško se začne pravděpodobně zvětšovat, přidají se bolesti zad, hlavně beder, v horším případě kýla nebo vyhřezlá ploténka. Pokud máte rády skupinové lekce a nechcete se z nějakého důvodu svého oblíbeného cvičení vzdát, nezoufejte. Férový trenér vám poradí, čím cviky nahradit a co z dané lekce pro vás vůbec není vhodné.

Rozhodně se nenechejte odbýt, „… jednou se nic nestane, břicho přece musíte cvičit, bez „břišáků“ to nejde, dokud nemáte stříšku, případně diastázu alespoň na 3 prsty, nemusíte se omezovat…“, to není správný přístup trenéra, bohužel podobné argumenty jsem od klientek už slyšela mnohokrát.

Buďte na sebe opatrné a pamatujte, že v tomto případě skuteně platí na 200% – MÉNĚ JE NĚKDY VÍCE.