Znáte tyto pocity? Taky si pokládáte takové otázky?

Už dlouho jsem přemýšlela, že napíšu článek o tom, co se mnou udělala mateřská a potom tanec, pole dance a cvičení….
A teď nastal ten správný čas. Možná je to tím, že jsem teď byla poprvé bez manžela a bez dětí na víkend pryč (když neberu školení) a jela na taneční víkend do Luhačovic. Ano, já vím. Takové “cvičební víkendy” probíhají většinou s alkoholem, diskotékama… ale tady ne. Sešly jsme se naprosto úžasná parta skvělých ženských (maminek od dětí) a přes den jsme opravdy dřely a tančily a večer dost slušně unavené a bolavé z tréninku jsme seděly na pokoji a povídaly dlouho do noci (kromě koupele v přehradě).
Proč toto píšu? protože bylo kouzelné poznat tolik nových žen a vidět, že každá je naprosto jiná, každá jedinečná a každá úžasná. Co ale zaznělo hned během první hodiny tréninku? Ježiš, tohle nedám. Mně to vůbec nejde. Já u toho nevypadám dobře apod…..
Včera jsem měla s “mýma” holkama lekci cvičení po porodu, kde jsem jim dala trošku náročnější cviky (je to kurz pro pokročilé) a slyšela jsem to stejné. To nejde, to nedám, to nezvládnu…
Dnes ráno mi přišla zpráva od klientky… že bych měla fotit u cvičení i holky, co jsou krev a mléko, protože fotky hubených holek ji vlastně spíš odrazují a má z toho depku a ostych vůbec na lekci mezi takové “modelky” přijít…
No a najednou sedím u počítače a musím to prostě napsat!!!! Sakra ženské!? Začněte se na sebe dívat trošku jinak. Začněte si věřit. Začněte si SEBE VÁŽIT!!!!!
Kde se tohle v nás vzalo? Podceňovat se, nevěřit si, ponižovat se…? Když vám někdo řekne lichotku, co uděláte? Poděkujete a usmějete se? nebo začnete držkovat: “to se Ti zdá….”, já a hezká? to určitě!”, “to říkáš každé”, “byls na očním?” “jo, možná tak před 10 lety a před 10 kily”-znáte to? Poznáváte se v tom?
Kde se vytratila ta ženskost, jemnost, pokora, sebedůvěra, úcta sama k sobě??
Píšu to hlavně proto, že já nebyla jiná! Peťa by vám k tomu řekl svoje… byla jsem zakomplexovaná, neustále nespokojená, neuměla jsem přijmout žádnou lichotku, pořád jsem na sobě viděla něco špatně, vlastně jsem se i vyhýbala někdy společnosti lidí, protože nemůžu jít přece na hody, když jsem tak přibrala nebo když mám odrost ve vlasech… Teď bych se propleskla, když si na to vzpomenu a divím se, že to neudělal on. Patří mu velká poklona. Obzlášť v těhotenství a po porodu… v době, kdy jsem měla sama ze sebe neustále depku a byla jsem kvůli tomu pořád protivná a náladová a nechtěla nikam chodit.
Já kvůli tomu nechtěla dělat ani trenérku. Přece nemůžu trénovat, když na to sama nevypadám? Vždyť nejsem samý sval, samá šlacha, nemám dokonalé tělo, dokonalý obličej, dokonalé vlasy a umělá prsa jako většina fitnessek na instáči nebo facebooku.
Jsem ale vděčná, že já jsem ten typ, že se nevzdávám a jdu vždycky do toho, čeho se bojím nejvíc (kromě pavouků! Sorry, Matěji) a co mě nejvíc štve. A dokázala jsem s tím něco udělat. Pracovala na sobě. Začala jsem na mateřské dělat Mary Kay, kde jsem se dostala do týmu Renči, která mi poprvé řekla o něčem jako motivační videa, knížky, přednášky a já začala číst a pracovat na svojí psychice.
Přihlásila jsem se na půlmaraton a v rámci tréninku jsem začala trénovat Alpinning a jsem za to neustále vděčná Ivči, protože jsem se po porodu mohla zase vrátit ke sportu, který mi taaaaaak chyběl! A hlavně vypadnout na hodinku z domu od dětí a vypnout naprosto hlavu. Vlastně Iva tím zachránila hlavně moje děti, protože jinak by mi z toho stoprocentně hráblo a teď bych někde seděla v blázinci.
Mezitím jsem se začala věnovat vizážistice, kde jsem líčila nevěsty a hlavně ženy na foto proměny. Doteď děkuji Janči, že mě vzala do svého týmu a věřila mi, protože to mě posunulo o strašný kus zase dál. Hlavně jsem na vlastní oči viděla, jak žena během pár minut dokázala rozkvést a rozzářit se, když jsem ji upravila make-up a Gabča vlasy. Někdy nechyběly ani slzy dojetí, když se viděly v zrcadle… nejedna žena nám pak psala, že jsme ji změnily život, protože se o sebe začaly víc starat a začaly si sebe víc vážit…. Najednou se na fotkách viděly jinýma očima a to je nakoplo.
A v neposlední řadě cvičení. Pánevní dno? Svaly, které nejsou vidět. Které většina lidí neřeší. Ale jakmile pánevní dno začne fungovat jak má, dodá to ženě právě tu ženskost a sebevědomí. Ale ne zvenčí jako make-up, ale ta žena začne zářit zevnitř. Ty holky, co to zažily, určitě přesně ví, jak to myslím. Začnou jinak chodit, jinak mluvit, jinak se na sebe dívat. Začnou se za nima otáčet muži, začne jim okolí lichotit, najednou se cítí zkrátka “jinak” a přitom jsou to stále ony.
Já měla krizi na začátku minulého roku. Cítila jsem se hrozně. Zkrátka klasická mamina po mateřské, co nebyla sama se sebou spokojená. Nesnáším stereotyp a ten jsem v té době měla. JENŽE začala rekvalifikace v Praze a s tím jsem i poznala nové lidi. Na každé školení jsem se těšila. byla to super změna. Bylo to opravdu hodně časově náročné, někdy až šílené, ale mě to hrozně nakoplo… po rekvalifikaci jsem zkusila pole dance, kterého jsem se bála hlavně z toho důvodu, že jsem se musela vyslíct do prádla. JÁ?! Proboha, vždyť tu lektorku klepne, až uvidí moje špeky, celulitidu a hlavně to, že neumím ani vyšplhat.
Přišla jedna, dvě lekce… zjistila jsem, že je to pěkná makačka, ale zároveň výzva pro tělo a když jsem se pak viděla na fotkách, byla jsem prostě nadšená. Na tyči vypadá každá žena krásně! Vážně…. kolem té tyče nemůžete chodit jako dřevo, ale probudí se ve vás intuitivně právě ta ženskost, která možná pár let spala a vy jste na ni už zapomněly… myslím, že hlavně v té době jsem se fakt rozzářila a dodalo mi to hodně sebevědomí.
Jednoho večera jsem ale uviděla v telce Československo má talent, jak maminky od dětí tančí flirt dance. Spadla mi brada a řekla Peťovi, že tohle prostě chci!! Trvalo to asi týden a já si našla Zuzku a oslovila ji a od té doby spolupracujeme. Nestačila jsem se divit, kolik žen z Břeclavi Flirt dance nadchnul a strhnul. Tohle je přesně ono! Ženskost, ladnost, smyslnost… to je to, co jsme prostě potřebovaly!!! Je jedno, jestli máte 50 nebo 90 kilo nebo jestli je vám 18 nebo 60 let (ano, i seniorky chodí k nám tančit flirt dance a jak jim to jde!!!). Na začátku workshopu jsme se všechny styděly, pokukovaly po sobě a bály se na sebe i sáhnout. Za tři hodiny jsme tančily jak profíci a Zuzka se nestačila divit, co v břeclavských holkách je 😀
Když jsem pak viděla nás všechny na videu a na fotkách, nemohla jsem z toho spát. Vždyť to bylo, jako kdyby někdo ty ženy během těch 4 hodin jednoho workshopu vyměnil. Na konci odcházely rozzářené, sexy a sebevědomé ženské. A pyšné samy na sebe, že to daly! Dokonce jsme se na sebe dobrovolně dívaly v zrcadle a člověk pak hledí, kde se to v něm vzalo a přemyšlí, kde to vlastně celé ty roky bylo schované??
Jasné, já vím. Jednou dám sexy fotku z flirt dance, podruhé cvičební v legínách, potřetí s dětma z výletu a počtvrté špinavá jako prase ze Spartan Race. Ale to jsem přesně já. Já toto potřebuju. Potřebuju změnu. Potřebuju měnit “role”, potřebuju někdy překonat sama sebe a totálně se zničit 1x za rok na Spartanovi, protože mi to neuvěřitelně vyčistí hlavu. Já tam opravdu jdu hlavně kvůli tomu, že si sáhnu na dno a o to víc si potom zase sama sebe vážím, že jsem do toho šla a dala to. Nějakým způsobem to změní zase můj přístup k sobě samotné.
Potřebuju ale i tančit, abych nezapomněla na to, že jsem i klasická ženská a že v sobě mám i tu jemnost, smyslnost nebo romantiku. A potřebuju i cvičení se ženama a dětma a být prostě jen normální spontánní maminka od dětí (někdy “lehce” cholerická). A když už ani toto mi nestačí, tak holt nahodím plavky a jdu si zaplavat v zimě do ledové vody. Protože zkrátka někdy potřebuju udělat i něco totálně šíleného a vrátit se ke spontánnosti a uvědomit si, že i z něčeho tak jednoduchého, jde udělat naprosto krásné, úžasné a šílené zpestření normálního týdne. (poznámka redakce: Normální týden? Co to je?? 😀 )
A co tím vším vlastně chci říct? Hlavně to, že jestli jste to dočetly až sem, tak smekám!! 😀
A potom jsem vlastně celou dobu chtěla říct, že každá jsme prostě úžasná!!!!
Že nemá cenu se srovnávat, protože kdo kdy řekl, že holka, která je nádherná a váží 50 kilo i s postelí, je šťastnější a má dokonalý život? A že maminka od dětí, která na sebe nemá čas a je při těle, nemůže být krásná, šťastná, sexy, pozitivní a cítit se prostě skvěle?
Nesrovnávejte se!!!!! Já vím, je to strašně těžké. I já s tím bojuju. Pokud máte problém samy se sebou, dělejte s tím něco! Je to známka toho, že něco máte změnit. Ono to nepřejde samo! Fakt ne!!!
Je jedno, jestli je to flirt dance, pole dance, jestli půjdete tančit polku na hody nebo jestli běhat maraton, případně třeba na tu zmíněnou foto proměnu. Udělejte něco pro sebe, čeho se bojíte, na co si nevěříte… jděte do toho! Překonejte samy sebe, ať máte vůbec možnost se druhý den probudit, podívat se na fotku, video, medaili, cokoliv… a ve finále se na sebe podívat do zrcadla a říct si: “ty jo, já jsem fakt dobrá!!”
Když budete sedět doma u televize s brambůrkama a v teplákách, tak tohle fakt nezažijete.
Máte nějaký sen? Zrealizujte ho! Neohlížejte se na ostatní. Nemějte nesmyslné myšlenky: “jak u toho budu vypadat?”…. “to nikdy nezvládnu”…. “co si řeknou ostatní”
Sakra co je vám do ostatních?!! Na ostatní se vykašlete, ať vám políbí …..
Je to váš život, vaše šance a opravdu nikdo jiný než vy to rozhodnutí něco změnit nemůže udělat! A čím těžší ten úkol bude, tím sladší a úžasnější potom bude ten pocit!

Processed with MOLDIV